TIG/WIG zváračky - výhodné SETY

Svářečka TIG ve výhodném SETU

TIG sváření se prosazuje v masovém měřítku až v posledních patnácti letech mezi profesionálními svářeči a mezi hobby svářeči a domácími kutily dokonce až v posledních pár letech. I přesto, že se nejedná o žádnou novinku, pokládá se TIG sváření za nejmodernější současnou metodu. Její nespornou výhodou je možná precizní kontrola svarové lázně. Při TIG sváření nedochází k neustálému přísunu přídavného materiálu a svářeč si tak vše může řídit sám či lze svářet úplně bez přídavného materiálu. To se pak jedná jen o roztavení lemu materiálu a spojení samotného materiálu. To je tak nejlepší možné, protože svařený kov má pak 100 % stejné chemické složení. Nedochází k přidání jiného - přídavného kovu k základnímu materiálu.

Použití TIG sváření

Používá se především na sváření hliníku a hořčíku a jejich slitin ale i korozivzdorných ocelí - nerezů, niklu, mědi, bronzů, titanu, zirkonia a dalších neferitických kovů. Samozřejmostí je sváření i korozivních ocelí, takzvaného černého materiálu. Používá se však i pro svařování různých materiálů navzájem. Uhlíkové s korozivzdornou oceli, měď s mosazí a podobně. 

Sváření je velmi podobné jako sváření plamenem - autogenem a tak vyžaduje zručnější svářeče a zkušenosti. Spočívá v tom, že hoří elektrický oblouk mezi wolframovou elektrodou a základním materiálem nebo svarovou lázní. Vzniklé teplo natavuje svarové hrany základního materiálu případně i přídavný materiál. Podobně jako při plamenovém svařování - autogenem, tak svářeč jednou rukou drží hořák a druhou rukou z boku přidává přídavný materiál.

Při dodržení správného postupu ale vznikne velmi kvalitní svar. Natavený přídavný materiál by se neměl při svařování dostat z oblasti plynové ochrany, ve které je chráněn proti oxidaci. Bude-li přidávaný materiál zoxidován, dojde k ukládání nežádoucích vměstků - oxidů do svarové lázně a to negativně ovlivní kvalitu svaru. Z tohoto důvodu bývá po vypnutí elektrického proudu po několik vteřin dofukován ochranný plyn - funkce svářečky dofuk. Ten chrání tuhnoucí svarovou lázeň a zároveň i wolframovou elektrodu.

Metodou se svařuje většinou dopředu, tedy před hořákem se pohybuje tyčka přídavného materiálu, ze kterého se tvoří svarový kov na okraji svarové lázně. Hořák je skloněn mírně dozadu v úhlu cca 10°-12° a tyčka drátu je skloněna proti hořáku pod úhlem 70° od svislé polohy.

Výkonnostní parametry, při ručním nikoli strojním či robotovým svářením, jsou ale při porovnání s metodou sváření MIG / MAG ale velmi nízké. Více o metodách sváření v našem článku sváření - svařování - vše o sváření.

Druhy proudů TIG sváření

• Stejnosměrný svařovací proud – DC svářečka. Zapojení na přímou nebo nepřímou polaritu, použití pro ocel, nikl, měď, titan a jejich slitiny. Tepelná zátěž je nesymetricky rozdělena. Zhruba jedna třetina připadá na elektrodu a dvě třetiny pro natavení svarových ploch základního materiálu. Výhodou je, že wolframová elektroda není tak tepelně namáhaná a zároveň dochází k velkému průvaru. Při použití směsi ochranného plynu argonu s minimálně 75 % helia je možné svařovat i hliník. Vysoká tepelná vodivost hélia totiž výrazně napomáhá odstranění oxidů s vysokým bodem tavení. Svařování nízkolegovaných ocelí se používá spíše pro kořenové svary, u kterých je obecně požadována vysoká kvalita nebo pro opracování přechodů svarů, někdy nazýváno tigováním, tedy zhotovených jinými metodami sváření, třeba metodou MIG.

• Střídavý svařovací proud – AC. Použití pro sváření hliníku, hořčíku a jejich slitin. Pro sváření hliníku je vhodné používat střídavý elektrický proud. Teplota tavení hliníku je 650 °C a na jeho povrchu se nachází kompaktní vrstva korundu, který má bod tavení nad 2000 °C a rozdíl teplot tak brání natavení základního materiálu. Při použití střídavého proudu se ale vzájemně mění polarita na elektrodě a na svářeném materiálu. V okamžiku, kdy je na elektrodě kladný pól, pohybuje se po základním materiálu katodová skvrna v místech pokrytí oxidy, tedy něco jako nepřímé zapojení. Tyto oblasti mají nižší emisní energii pro emise elektronů e^-, po zasažení katodovou skvrnou se tak oxidy snadněji odpařují v kombinaci s mechanickým efektem dopadů iontů Ar⁺ o relativně vysoké hmotnosti. Tento efekt se často nazývá čisticím účinkem. Při této polaritě však dochází k menšímu svařovacímu efektu ve srovnání se stavem, kdy je na elektrodě záporný pól, tedy jako přímé zapojení a na základní materiál tak dopadají urychlené elektrony.

Informace o metodě sváření TIG najdeš u nás na blogu o sváření. Na blogu o sváření najdeš vůbec mnoho zajímavých informací o sváření, například o správném způsobu broušení wolframových elektrod.